O Našiměřicích

Z historie naší obce

Obec Našiměřice byla od pradávna staročeskou vladyckou vsí, ležící v dolíku rozsáhlé úrodné Dyjskosvratecké nížiny ve výšce 217 m. n. m. Je vzdálena 8 km jihovýchodně od města Moravský Krumlov. Dnes má obec katastrální výměru 604 ha a 207 obyvatel, má vybudovaný vodovod. Poštou spadá pod obec Olbramovice.
Jméno obce je patrně odvozeno od osob Našomír nebo Našimír. Již v dávné době bývaly Našiměřice samostatným panstvím. Na místě za kostelem stával před rokem 1240 hrad a byla zde i románská věž kostela, která později shořela. V Našiměřicích byla kolébka českého vladyckého rodu se znakem vzpřímeného vlka. Mezi jeho nejstarší známé předky patří Vlk z Našiměřic, který žil v letech 1236 až 1272. Majitelem statku byl od roku 1259. V dobách poddanství robotovali poddaní z Našiměřic na panství krumlovském.
Fara zde stála už v polovině 14. století, později však zanikla, protože Našiměřice byly přifařeny do Olbramovic, kde zůstaly až do roku 1823. Zdejší kostel je zasvěcen sv. Jiljí. V obci se dále nachází socha sv. Jana Nepomuckého a je zde stále živá lidová architektura.
O našiměřickém učiteli je zmínka už v roce 1673, o škole samotné však není známo nic bližšího. Pozdější škola byla založena roku 1972. Obec Našiměřice se svými vinicemi je součástí stezky Vinař. Místní chasa pořádá v létě tradiční krojované hody s tanci pod májí.
V minulosti zde převládalo německé obyvatelstvo, v letech 1945 až 1946 byly Našiměřice po odsunu Němců nově osídleny českými osadníky. Dvě třetiny usedlostí v obci byly přiděleny vojákům 1. čs. armádního sboru generála Ludvíka Svobody a volyňským Čechům a jedna třetina usedlostí pak byla osídlena rodinami deputátníků, dělníků a drobných rolníků z blízkého okolí – z Vedrovic, Trstěnic, Rakšic a Jamolic, a dále z vesnic od Tišnova, Třebíče, Rosic a Vizovic.

O znaku Našiměřic (z historických pramenů)

z Našiměřic u Moravského Krumlova, z Damnic tamtéž, pocházela stará rodina znaku vzpřímeného vlka. mezi nejstarší její předky patří Vlk z Našiměřic 1236 až 1272 (současný Vlk, latinsky Lupo de Plavec, byl jiného znaku). Synové Vlka z Našiměřic byli Jenec a Wenhard a jsou uváděni 1263 až 1272. Později následuje Jenec1278–1298. Otto z Našiměřic žil 1322 až 1326, současně s Jencem z Našiměřic 1325, který nazývá se Černý a držel Našiměřice ještě 1349, maje od ženy Anny Levňovice. Oldřich a Budislav z Našiměřic uvádějí se 1353, Oldřich ještě 1365. Břetislav měl bratra Peška z Našiměřic a psal se vedle Damnic, které 1366 prodal, koupiv Ostopovice 1368 a Uhřice 1371, žil ještě 1379 a jeho sestřenec byl Štěpán z Bránek 1361. Ženat byl dvakráte, poprvé s Kateřinou, s kterou držel 1360 Poklek a podruhé s Dorotou, dcerou Alberta ze Stonařova 1365. Pešek z Našiměřic, bratr Budislavův, držel 1364 Podolí a Vážany, r. 1367 byl mrtev, zanechávaje vdovu Markétu, jež byla 1386 podruhé již provdána za Herše z Turova.
Znak vlk dle četných pečetí Vlka 1260, Jence 1298 až 1310, Otty 1326 (Herald II. 307), Budislava z Damnic 1353 (list P 68 kláštera Starého Brna v zemském archivu), Budislava z Našiměřic 7. června 1381 (listy kláštera Starého Brna, cisterciácký klášter Q 23 Zemský archiv). Některé pečeti (Jence 1293) uvádí Kolář, Nejstarší pečeti. Jenec plebán z Našiměřic, bratr Štěpána z Mejlic, má na štítě hlavu (list P 68 1353 kláštera cisterciáků Brno, zemský archiv). Staří brněnští měšťané příjmením Vlk (Lupus) měli ve znaku rovněž vlka (vyobrazení Bretholz, Geschichte Brünn I.). Jenec, který dle Koláře (Nejstarší pečeti) má na štítě řepu (!), jest nám neznám (je-li pečeť dobře řešena?)